Možná jste si všimli týmu Villains, který obývají samí dospěláci. Tak jako v každém jiném týmu, je u nás dost živo a v chatu řešíme nejen hru samotnou, ale i vaříme, rýmujeme, pomlouváme a vůbec probíráme samé důležité věci. Vše se mění, nastane-li přepadení. Všechno utichne...až na vyjímky.
Možná Vás pobavím kuriozními styly při útocích na padoucha.
Přepadení bereme velmi vážně. Nic se nesmí podceňovat a pokud bychom se před ním neubránili, asi bychom to neunesli. Proto si telefonujeme či píšeme ve dne v noci. Máme stanoveny hlídky, které se pravidelně střídají. Nejoblíbenější je noční hlídka z pondělí na úterý .
Takový spěšný telefonát kde zakřičíte PADOUCH!!! Vás může tedy překvapit kdekoliv.
Tady pár příkladů:
Pacient č1. říkejme mu třeba poblinkánek, spěchal na rande a ono najednou přepadení. Nenechal se! Statečně si ve dvouminutových pauzách vlézal do vany a snažil se osprchovat. (myslím, že si už na dvouminutovku zvykl.)
Pacient č.2. Mladá maminka, která odhodlaně dokáže bojovat i při kojení.
Pacient č.3. Statečně bojoval při nákupu v obchodě. U pokladny samozřejmě nevyjímaje. ( chudák pokladní)
Pacient č.4. Boj s padouchem cestou domů z práce je dost náročný. Za volantem se hold špatně kliká. (děti, nic takového nezkoušejte!)
Pacient č.5 Boj s padouchem cestou z práce ve vlaku. Pozor na tunely!!! Vypadává signál.( to samé platí pro metro.)
Pacient č6.Statečný boj s čerstvě nabarvenou hlavou. Věřte, že po 3 hodinách Vás štípe celá hlava až na záda.
Já osobně nejčastěji bojuji v práci a tak nakonec hláška mé kolegyně při pohledu na probíhající útok: Haloooo, rychle sem!!! Někdo ti zabíjí pokémony. Ano, existují i lidé, kteří netuší, že existují i hry, které nejsou komerčně profláklé.
Napište nám vaše zážitky, rádi se pobavíme.